Jdi na obsah Jdi na menu
 


Suchl Jan

17. 7. 2012

 Jan Suchl

 

* 5. 1. 1928, Zdíkovec (u Prachatic)Jan Suchl

 Prozaik, nakladatelský pracovník

Jeho otec byl obuvník, zedník a cirkusový a později tovární dělník; z matčiny strany byla rodina německá. Od podzimu 1944 byl Suchl totálně nasazen v opravně leteckých motorů ve Strakonicích. Roku 1945 rodina přesídlila do severočeského pohraničí, Suchl v původním bydlišti zůstal ještě do roku 1946, aby mohl ve Volyni dokončit obchodní školu. Obchodní akademii vystudoval již v Liberci (mat. 1949). Vedl osobní oddělení bavlnářských závodů Nisan (1949–52) a poté pracoval v různých funkcích (nakonec jako personální náměstek) v liberecké Tesle. V letech 1969–70 byl v Liberci redaktorem Severočeského nakladatelství, 1971–85 ředitelem nového Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem. Roku 1975 uzavřel dálkové studium Fakulty žurnalistiky Univezity Karlovy (dipl. práce Publicista Josef Rybák). V roce 1985 přešel do Prahy na funkci šéfredaktora nakladatelství Čs. spisovatel. Od roku 1990 podnikal ve vlastním nakladatelství Erika a v dalších oborech (knižní zásilková služba aj.). V letech 1981–88 opakovaně navštívil Sibiř (Jakutsko), 1988 Peking a 1990 New York.

 

Reportážní črty, povídky, literární a divadelní referáty tiskl Suchl od roku 1953 v regionálních novinách Cesta míru (Liberec) a Průboj (Ústí nad Labem); jako krajský dopisovatel začal přispívat do Rudého práva. Dále publikoval v Květnu (1956), Vlastě, Červeném květu (1965), Dialogu (Ústí nad Labem), Rodině a škole, Pionýru, Světě práce, Světě v obrazech, Květech, Literárním měsíčníku, TvorběKmeni, Světě socialismu, Venkovu (1991) a Haló novinách. Od roku 1955 spolupracoval s krajským vysíláním Čs. rozhlasu (fejetony, próza pro děti, reportáže); pro liberecký rozhlas také upravil drama Lotara Suchého David (1956). Později Suchl napsal dvě vlastní rozhlasové hry (Pokus pro dva, 1979; Dům pro všechny, 1983) a jednu televizní hru pro mládež (Pohádka z našeho domu, 1981, r. Svatava Simonová).

Úzkou fabulační základnu Suchlovy prózy, jež nedílně obsahuje i texty reportážní, tvoří motivy londonovského zmáhání drsné přírody, česko-německých partnerských vztahů a účasti v politicko-mocenských zápasech komunistického hnutí. Výchozím epickým modelem je pak cesta k vytčenému cíli, v jejímž průběhu musí hrdina mobilizovat všechny své síly a překonat řadu vnějších i vnitřních překážek, často smrtelně nebezpečných. Toto schéma pokrývá v Suchlově podání sportovní výkony horolezců (Bivak nad propastí, Akce HS, Cesta končí pod Huascaránem), vysokohorské partyzánské přesuny a povstalecké operace Slovenského národního povstání (Řekněte své jméno, Voják si nosí pušku sám, Eskorta do tmy), strastný pochod africkou divočinou (próza o zajetí čs. poradců v Angole Šok), ale i sžívání sudetoněmecké novomanželky s českým světem (Sázka na lásku, Milenci na celý život) či třeba didaktické příběhy o zvířatech pro malé čtenáře (Modré jezírko, Dobrodružství s vrtulníkem, Alan a já). Na témže pozadí dobrodružného syžetu se odvíjí Suchlovy novely, povídky a malé romány ilustrující historické mezníky boje dělnické třídy a komunistické strany o nový svět. Postavy Suchlových chlapeckých románů, odehrávajících se v jizerskohorské hájovně (Zelenou stopou, Ztracená osada, Senzační trio), podobně jako autorovy přírodní črty (Na štěstí se nečeká) přitom postupem doby stále více proklamují ideu ochrany přírody. – V Črtách z pomezí pojednal Suchl znovuosídlování Sudet v duchu budovatelské kultury raných 50. let, k níž se přihlásil mj. reportáží o reálných předobrazech Řezáčova NástupuBitvy. (Přetváření severní země v kvetoucí zahradu popisují také sibiřské obrazy ze souboru Království boha tajgy.) Politická a osobní úskalí na cestě od února 1948 k srpnu 1968 Suchl akcentoval nejprve z hlediska nositele tzv. normalizace (v závěrečné povídce Vlaku na Prahu), později z hlediska její oběti (v bilančním románu Čas jako stvořený pro lásku, jehož kompozice se opírá o řetězec sexuálních výjevů). Námět o zvláštním dělnickém vlaku z února 1948 Suchl nejobsáhleji zpracoval v novele Cesty mužů. Jednotlivé Suchlovy prózy, vydávané často v různých obměnách a kombinacích, jsou sestaveny ze společných motivických trsů, takže se tematicky i textově mnohonásobně překrývají.

 

 BIBLIOGRAFIE

Beletrie, reportážní próza a práce o žurnalistice: Modré jezírko (P pro děti, 1961; přeprac. 1977); Črty z pomezí (RpRp 1962; přeprac. in Chléb a sůl a in Na štěstí se nečeká); Řekněte své jméno (P 1964); Zelenou stopou (R pro ml., 1964; přeprac. s tit. Ztracená osada, 1984); Bivak nad propastí (Rp pásmo o horolezcích Z. Zibrinovi a R. Kuchařovi, 1966); Zkrocené oktany (Rp pásmo o motocykl. závodníku F. Helikarovi, 1969); Akce HS (RpRp 1970); Cesta končí pod Huascaránem (Rp pásmo o zkáze čs. horolezecké expedice v Peru, 1972; poté společně s Akcemi HS s tit. Vteřiny mezi životem a smrtí, 1981; přeprac. 1984); Sázka na lásku (R 1972); Voják si nosí pušku sám (PP 1974; 1. rozšíř. s tit. Hledání červené rukavičky, 1977; 2. rozšíř. s původním tit., 1984); Červená Karkulka (pohádka, 1974); Medvědí král (sibiřské pohádky, 1976); Vlak na Prahu (PP 1978); Dobrodružství s vrtulníkem (P pro děti, + L. Středa, 1979); Chléb a sůl (RpRp, PP 1979; rozšíř. s tit. Na štěstí se nečeká, 1985); Cesty mužů (P 1979); Publicista Josef Rybák (studie, 1980); Novinář Jan Šverma (E 1981); Eskorta do tmy (P 1983; poté přeprac. společně s prózou Řekněte své jméno a tit. povídkou sbírky Voják si nosí pušku sám v knize Ženy nepláčou, muži se nesmějí, 1989); Pohádky z iglú (něm. s tit. Eskimomärchen, Praha 1984; franc. Praha 1986; česky: přeprac. 1987); Šok (P 1985; poté spolu s Cesta končí pod Huascaránem s tit. Dvě barvy pekla, 1989); Království boha tajgy (RpRp z Jakutska, 1987); Milenci na celý život (R 1987; poté společně se Sázkou na lásku s tit. Sázka na život, 1990); Senzační trio (P pro ml., 1993); Čas jako stvořený pro lásku (R 1995); Senzační holka (P pro ml., 1996); Senzační pár (R pro ml., 1997); Alan a já (P pro ml., 1999); Jana, Alan a já (P pro ml., 2000).

Texty v obrazových publikacích: Na shledanou, Krkonoše (1977; přeprac. s tit. Na shledanou v Krkonoších, 1984; poté in Na štěstí se nečeká); Jizerské ticho (1978, též ed.; poté in Na štěstí se nečeká; v aktualizovaném vydání s doplněným textem a novými fotografiemi jako Malé jizerské ticho, 2003, rozš. 2005); Na shledanou, Povltaví, Posázaví (1979; poté in Na štěstí se nečeká); Olympijské hry v obrazech (1980); Severní Čechy (1985, též ed.; poté in Na štěstí se nečeká); Malé šumavské ticho (2008).

Překlady: A. E. Wiedeová: Netvor ze Samarkandu (rozmnož., 1958, prem. 1957); H. D. Schmidt: Visutá hrazda (rozmnož., 1960); F. Mowat: Lidé v zoufalství (1974); scénicky: I. Bordeová: Malý lovec medvědů (1958); H. Hauser: V nebeské zahradě (1959).

Ostatní práce: Brána k zítřku. Severní Čechy na cestě k Únoru (1973, s J. Požárským).

Příspěvky ve sbornících: Polní květy (1958); To všechno člověk (1964).
Uspořádal a vydal: Anekdoty z ateliérů (1973); Šedesát let bojů, práce a vítězství Komunistické strany Československa na severu Čech (1981, s J. Požárským); Moje křížová cesta (kniha reprodukcí cyklu obrazů V. Komárka s textovým doprovodem; 2005).

 

Zdroj: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=868

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA