Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lopatka Jan

3. 5. 2011

 

 Jan Lopatka (1940 - 1993)

lopatka.jpg

 

Jan Lopatka byl renomovaný a obávaný kritik, zkušený rozhlasový, novinový i nakladatelský redaktor a organizátor. Vlastní práce tiskl zřídka, zato nezištně a obětavě objednával, urgoval a redigoval texty jiných autorů a stejně pečlivě zpracovával bibliografickou rubriku samizdatových periodických i neperiodických tisků v dokonalých bibliografických popisech i anotací. Měl velkou praxi už z Havlovy Edice Expedice, pro niž od r. 1975 připravil mnoho svazků – patřil k průkopníkům české samizdatové literatury.

Narodil se 7. února 1940 ve Zdíkově v rodině zedníka a domácí švadleny. Po maturitě na vimperském gymnáziu vystudoval obor čeština-historie na Filozofické fakultě UK Praha. Bylo mu teprve dvaadvacet, když se zjevil v literárním světě, a jméno Lopatka bylo pak spjato s nepohodlným měsíčníkem Tvář. Oficiálně pracoval ve studijním oddělení Čs. rozhlasu a jako vedoucí redaktor v nakladatelství Horizont, literární kritika byla ovšem jeho bytostným koníčkem.

Po srpnové okupaci šest let nepublikoval ani v samizdatu, teprve v roce 1976 vypracoval znalecký posudek pro obhajobu v procesu s Plastic People a DG 307 a o dva roky později na Dotazník Jiřího Gruši. Po podpisu Charty 77 střežil Výrobní družstvo invalidů a myl nádobí ve Státní knihovně v Klementinu. S Václavem Havlem založil Edici Expedice, podílel se na exilovém Slovníku zakázaných autorů, sestavil Havlovy Dopisy Olze. Od roku 1981 spolupracoval s nakladatelstvím Triáda, které nedávno vydalo komplet Kritického sborníku. (Kritický sborník vycházel pravidelně čtyřikrát do roka v stostránkových svazcích, vycházel samizdatově od roku 1981 do r. 1989 a byl patrně nejdéle existujícím samizdatovým periodikem.)

Po listopadu 1989 se vrhl do literárního života: přednášel, redigoval, pracoval v soutěžních komisích, vydával, organizoval. S nemalými obtížemi ve svízelných materiálních podmínkách udržoval legální pokračování Kritického sborníku, pro nějž získal skupinu mladých talentovaných přispěvatelů. Zorganizoval mezinárodní vědecké sympozium o Karlu Poláčkovi v Rychnově nad Kněžnou, jehož plody nyní sklízíme: Poláček je dnes snad nejvíce vydávaným autorem čapkovské generace.

Přemíra organizační a redakční práce zatlačila do pozadí vlastní Lopatkovu kritickou tvorbu. Vydal reprezentativní soubor statí Předpoklady tvorby (1991).

V březnu 1990 se stal redaktorem kritické rubriky Literárních novin, které rok a půl vycházely jako čtvrteční příloha Lidových novin. V lednu 1993 dostal za nedůstojných okolností výpověď od nového vydavatele, Společnosti pro Literární noviny. V dubnu 1993 převzal Cenu Toma Stopparda, poslední dva měsíce pobyl v azylu v Respektu. V třiapadesáti letech si 9. července 1993 vzal život. Leží na hřbitově u Břevnovského kláštera.

Michael Špirit pro nakladatelství Torst shrnul jeho texty do svazku Šifra lidské existence (1995) a dal dohromady lektoráty s názvem Posudky (2005).

 Zdroj: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=26

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA