Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polata Karel

15. 4. 2011

 

Karel Polata (1914 - 1974)

 

 

Jednou z nejvýraznějších osobností šumavských hudebníků byl pan Karel Polata. Od první chvíle, kdy vstoupil na scénu, se stal šumavským pojmem - legendou! Byl to muzikant Bohem nadaný, lehce svérázný člověk, se zdravotním handicapem, který utrpěl ve Škodovce v průběhu druhé světové války. Ale hlavně se proslavil jako nenapodobitelná osobnost!

muzikanti07.jpg

Narodil se 25. listopadu 1914 ve Zdíkově v proslulé muzikantské rodině. Jeho dědeček a otec učinkovali u světoznámých cirkusů. V takové rodině bylo samozřejmostí, že i syn bude hrát. Nejprve začal na housle a klavír. Ve čtrnácti letech přidal ještě varhany. V roce 1932 se s rodiči přestěhoval do Sušice, kde dále pokračoval v hudebním vzdělávání. U virtuozky M. Blahovcové se zdokonalil ve hře na klavír, hudební teorii studoval u Dr. Rypla na Horách Matky Boží a u St. Tomana v Klatovech. 

V letech 1932 - 1936 hrál na klavír v sextetu L. Žaloudka. a v Sušici mu také jako dvacetiletému otec poprvé svěřil dirigování. Chystalo se slavnostní otevření svatoborské rozhledny v roce 1934. Karel Polata starší onemocněl a syn musel zaskočit. Měl prý velkou trému, ale muzikanti ho uklidnili:"Hlavně Karle, dobře odmávni začátek a pak se drž podle nás. Neboj se, my to zvládnem." Jednou začít musel, a to nejhlavnější, co si syn odnesl z otcových rad, bylo, že muziku nikdy nejde dělat polovičatě a diletantsky.

 

Další zkušenou bylo jeho působení v Písku u Hudby II. pěšího pluku. V té době již ovládal řadu hudebních nástrojů. Mohl koncertovat na trubku, lesní roh, baskřídlovku, na housle, ale i na akordeon, klavír, varhany a dudy. "Dostanu nástroj do ruky, zkusím, jak se na to hraje, omačkám klapky, potáhnu smyčcem, zkusím fouknout a nějak to jít musí", říkal s úsměvem, když se ptali, jak se dá naučit na tolik nástrojů. V té době už vydal i několik vlastních skladeb u nakladatele Boháče v Praze.

 

Přišla okupace a ta změnila plány i představy mladého muzikanta. Musel pracovat ve Škodovce, kde utrpěl těžký úraz a byla mu amputována pravá noha.

 

Když bylo po válce a zase se smělo hrát, K. Polata dal dohromady nejlepší muzikanty z okolí i Sušice. Byli to Šumaváci, kteří s velkými cirkusy jako Kludský, Humberto, Króne, Gleich projeli celý svět. V roce 1947 přijel do Sušice profesor Pek z pražského rozhlasu a hledal někoho, kdo by sestavil kapelu podle starošumavského vzoru jako doprovod staročeské konopnické (to bývala lidová veselice na podzim na konec sklizně lnu). Konopnická byla natočena v Šimanově v doprovodu Polatovy kapely. Po odvysílání v rozhlase melodie zaujaly posluchače natolik, že si žádali další a další vysílání.

 

V roce 1949 je s kapelou pozván k další spolupráci v rozhlase. V Českých Budějovicích natáčí asi šestnáct skladeb i proslulé Stachovské dřeváčky. Popularita souboru, který Polata doplnil o bubny a baryton, roste. V rozhlase Polatovi poradili, aby si našel ke kapele zpěvačku.

 

Od roku 1951 byl pak soubor definitivně veden jako Starošumavská dechová muzika Karla Polaty ze Sušice. Od roku 1956 začali pravidelně vyjíždět do NDR, kde se jejich vystoupení setkávala s ohromným ohlasem. Několikrát do roka býval hostem v pražské Lucerně a bez problémů Polatovci zaplnili i zimní stadion.

 

Všechna tato vystoupení však znamenala obrovské vypětí. Polata dirigoval, skládal, zpíval, organizoval, zkoušel, ale také účtoval, chodil do zaměstnání, korespondoval s textaři atd. Zdravotní potíže se však stupňují, a proto v roce 1971 odchází do invalidního důchodu, ale stále pracuje ještě další dva roky. V září 1973 už ale musí kapelu rozpustit. 19. ledna si v Praze v Lucerně naposledy zazpíval s paní Aničkou Kučerovou a dechovkou "Lužanka".

 

29. března 1974 pak Karel Polata v horažďovické nemocnici zemřel.

Karel Polata byl věhlasný hudebník, kapelník a skladatel. Nejen upravoval skladby neznámých autorů, ale i složil přes 400 vlastních skladeb jako např. písně "Do lesíčka na čekanou" nebo "V pošumavském kraji", které zazněl také v českých filmech "Král Šumavy" a "Černý vlk".

Zdroj: http://www.mkssu.cz/solovacka03.php

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA